Hra 1228: Dotokala (1996)

Dotokala

Vývojář: Jan Němec

Vydavatel: Honza Software

Vydáno 1996 pro DOS / Windows

Žánr: Textová adventura

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Dotokala je "autobiografická hra", ve které hrajeme za autora, studenta Jana Němce, a naším úkolem bude vydat se do gymnázia Nad Alejí v Praze, kde zúčtujeme s neoblíbenou profesorkou češtiny Tokarskou. 

Před začátkem si po vzoru RPG her "naházíme postavu", tzn. můžeme si nechat náhodně generovat počet životů, obranné číslo, útočné číslo a peníze a to do momentu než budeme spokojeni. Toto slouží spíše jako jeden z vtípků, i když vlastnosti mají vliv v soubojích. Ty můžeme absolvovat jen na dvou místech proti svým spolužákům, kdy se hází kostkou a porovnávají se útočná a obranná čísla, nicméně nehledě na to, zda je vyhrajeme či prohrajeme, tak hra pokaždé skončí. 

Házení kostkou kvůli vlastnostem postavy je spíše jen vtípek

Začátek hry

Hodiny ukazují reálný čas

Předměty vylepšují obranné a útočné číslo

V průběhu si dokonce svoje útočné a obranné číslo můžeme ještě vylepšovat a to tím, že najdeme nějakou výbavu jako je cyklistická přilba, koště či poklice. Závěrečný boss, profesorka Tokarská, má ale tak vysoké statistiky, že s ní ani normální souboj nezačne a budeme ji muset přechytračit jinak. 

Probouzíme se 15. ledna ve svém pokoji a nejprve se musíme dostat do budovy gymnázia. Hra má podobný lehce poetický nádech jako textovka Eye of the Beggar (1993). Nebudeme se tedy pohybovat do světových stran a sbírat předměty, ale spíše vybíráme z různých možností jako "půjdeš zase spát", načež se nám zdají nějaké sny, "koukneš se z okna", načež se spustí jednoduchá animace sněhu či v další animaci zažijeme jízdu do kopce autobusem č. 179. 

Co teď?

Soubojový systém

Smrt

Tokarská má čísla jako pravý boss, to nemůžeme zvládnout

V samotné škole se pak můžeme podívat např. na hodinu matematické analýzy, kde se nám zobrazí shluk nepochopitelných znaků či do ředitelny, která je obložená zlatem. Nejdůležitějším místem jsou šatny, kde probíhají diskuze mezi spolužáky. Zde bude naším cílem prezentovat náš úžasný operační systém Honzasoft Woknous, který je daleko lepší jak Windows 95. 

Po zapnutí uvidíme na monitoru animaci nabíhání systému, následně musíme v DOSu spustit správný program a nakonec v grafickém prostředí otevřít správný soubor, z něhož se dozvíme způsob, jak profesorku zlikvidovat. 

Primitivní animace jízdy autobusu č. 179 do kopce

Na hodině matematické analýzy

Ředitelna je řádně vybavená

Že by Jára Cimrman?

Dávka ze samopalu

POSTUP HROU

Najedl jsem se, nakrmil Fouska a vyrazil do školy. Venku jsem potkal kamaráda Jeníka, se kterým jsem se dal do řeči a společně jsme nastoupili do autobusu. Ve škole jsem se vydal do šatny, zapojil se do rozhovoru o Microsoftu a představil Šalamounovi svůj operační systém Honzasoft Woknous. 

Zapnul jsem obrazovku i počítač, po naběhnutí zadal příkaz "DIR" pro výpis souborů a spustil "WIN". Ve správci programů jsem otevřel Word, otevřel soubor "zabij" a zjistil, že Tokarskou lze zničit jedině svěcenou vodou. Zavřel jsem okno přes Alt+F4, ukončil Wokna a zadal příkaz "EXIT". Kamarád byl nadšen a nabídl mi za jednu kopii svěcenou vodu. Odešel jsem z šaten a navštívil Tokarskou, po které jsem hodil svěcenou vodu a zbavil se ji.

KONEC POSTUPU HROU

Pokec v šatnách

Jaký program spustíme?

Operační systém Honzasoft Woknous

Vítězství!

Verdikt: Kraťoučká, ale originální textová adventura ze studentského prostředí. 

Hodnocení: 3/10

Hra 1227: The Big Escape (1996)

The Big Escape

Vývojář: Roman Gronych & Petr Vonášek (GDI company)

Vydavatel: CCDSoft

Vydáno 1996 pro DOS / Windows

Žánr: Textová adventura

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Béďa Kemlink je náruživý divák televize a po jednom takovém normálním dni stráveném před obrazovkou usíná a zdá se mu nepříjemný sen. Probouzí se totiž na samotce v blázinci a naším úkolem bude mu pomoci uniknout. 

V úvodních textech je uvedeno, že titul je shareware a vstupní heslo zní "RENEGADE", nicméně toto není v dostupné verzi nutné zadávat. 

Příběh

Pár rad do začátku

Nastavení

Začátek hry

Pomocí kláves "Q" a "A" se pohybujeme mezi položkami v menu a mezerníkem vybíráme. Případně si můžeme nastavit vlastní klávesy. Z příkazů je k dispozici MOMENTÁLNÍ POLOHA, JDI, PROZKOUMEJ, SEBER, POLOŽ, POUŽIJ a ZVLÁŠTNÍ. Pod posledním najdeme další nabídku a sice ROZSVIŤ, ZHASNI, ŘEKNI, ZMÁČKNI, SKOČ, BĚŽ, SCHOVEJ SE, OTOČ a také možnost uložit a nahrát pozici. Většinu z nich ale vůbec nepoužijeme a tak je otázka proč tu vlastně jsou. Na druhou stranu ŘEKNI potřebujeme velmi často při rozhovoru s postavami, a tak by dávalo větší smysl tento příkaz umístit o úroveň výše. 

Výběr z příkazů

Pod příkazem ZVLÁŠTNÍ se skrývají další možnosti

Výběr z dialogových možností

Vražda dozorce

Celou dobu zůstaneme v areálu blázince a naším prvním úkolem bude uniknout ze samotky. Velkou překážkou je dozorce, který chodí dokola po chodbě a po každé naší akci se přesune o obrazovku dál. Pokud spatří něco podezřelého, tak pro nás hra končí. Musíme tedy rychle schovat mrtvolu jeho kolegy a při pohybu po chodbě se vždy převléci do uniformy. Začátek je o štěstí, když musíme ze samotky odejít v momentně, kdy je dozorce na druhé straně chodby. 

V ostatních celách potkáme další blázny, např. komunistu Václava, leteckého mechanika Mikea, vědátora Roba, skákající "lidskou mouchu" Johnyho či bezdomovce Edu. Při hovorech s nimi můžeme vybírat z dialogových možností a naše aktuální oblečení mění jejich nabídku - záleží jestli na sobě máme svoje, uniformu či špinavé hadry, což je zajímavý nápad, ale jelikož většinou potřebujeme svoje a na chodbě zase uniformu, tak je toto spíše jen otravné. 

Dojem kazí bug, kdy bychom měli správně nejprve odlákat strážce, aby Robo mohl dojít ke dveřím a zjistit kód, nicméně pokud tak neučiníme, tak se sice zobrazí hláška, že Robo byl zatčen, ale hra pokračuje dál, takže můžeme polovinu hádanek přeskočit. Bohužel se k této situaci dá dostat velmi jednoduše. 

Jsem nevinný!

Převleky jsou důležitou součástí hry

Mapa

POSTUP HROU

Prohlédl jsem mříž, matraci, dveře, okénko, sebral trubku a začal s ní mlátit do dveří. Dal jsem se do řeči s dozorcem (ZVLÁŠTNÍ - ŘEKNI) a provokoval ho tím, že stejně nemá klíč. Hned 3x jsem mu řekl "Jen se nedělej" a poté "Tak mi ho ukaž", načež jsem se rozloučil s tím, že jdu spát. Okamžitě jsem ale trubkou zabouchal znovu a poté dozorce praštil po hlavě. Sebral jsem jeho klíč, odemkl dveře, vyšel ven, vzal mrtvolu dozorce, vrátil se do cely, zamkl klíčem dveře, položil mrtvolu a prohledal ji. Vzal jsem jeho uniformu, oblékl si ji, prohledal ji a našel kapesník a v něm papírek a nápovědu k trezoru. Odemkl jsem celu, vyšel ven a zase zamknul. 

Na chodbě jsem hned na dveřích ven objevil panel s displejem. Šel jsem do laboratoře, svlékl uniformu a zeptal se Roba na panel a kód. Ten slíbil pomoc za svazek klíčů. Opět jsem oblékl uniformu a vydal se vyslechnout Johnyho, od něhož jsem zjistil heslo "return to future". V kuchyni jsem otočil pákou na odpařovači (ZVLÁŠTNÍ - OTOČ) a na mikrofon trezoru řekl heslo (ZVLÁŠTNÍ - ŘEKNI - return to future). V trezoru byla brašna, kterou jsem prohledal a sebral svazek klíčů. Prohledal jsem také koš a vzal hadry.

Papírek tvrdí, že heslo je jedno slovo, ale to není pravda

V tomto okamžiku by hra měla skončit, ale kvůli bugu tomu tak není

Johny nás podrazil

Musíme to vyřešit jinak

Nepovinná část - odlákání strážce

U Václava jsem si prohlédl transparenty, u Mika knihovnu a pak šel za Johnym, poprosit ho, aby zabavil strážce. Na oplátku chtěl prapor. Zeptal jsem se Václava na jeho volební kampaň, slíbil pomoc a byl požádán o knihu. U Edy jsem se převlékl do hadrů a požádal o příspěvek na záchranu psů a koček. Sebral jsem peníze a převlékl se zpět do uniformy. Od Mika jsem za peníze koupil knížku, daroval ji Václavovi a požádal ho o prapor, který jsem sebral. Johny by mě ale zradil, a tak jsem šel prapor položit na terasu. Ten byl odnesen větrem a zachytil se na plotě. Šel jsem to sdělit Johnymu, tentokrát v uniformě. Johny se vydal na terasu a vyšplhal na plot, což odlákalo strážce.

Vrátil jsem se k Robovi a dal mu svazek klíčů, načež jsme se přesunuli k panelu. Předal jsem mu ještě kapesník a dozvěděl se kód, které jsem hned zadal (ZVLÁŠTNÍ - ZMÁČKNI - 7815223046) a unikl ven. 

KONEC POSTUPU HROU

Strážce je odlákán

Robo nám prozradil kód

Zadávání kódu u vstupních dveří

Vítězství!

Verdikt: Klasická textovka s cílem utéci z blázince, kterou kazí nepříjemný bug, kvůli kterému se dá snadno přeskočit polovina hry. 

Hodnocení: 2/10

Hra 1226: Jízdní Kolo - Můj Kamarád (1996)

Jízdní Kolo - Můj Kamarád

Vývojář: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně (Mojmír Stojan & Pavel Konupčík & Oldřich Vávra & Milan Příleský & René Michálek & Nina Hrtoňová & Robert Žák & Daniel Hort & Petra Čejková & Pavel Paseka & Marek Čapoun & Ilja Kreslík & Josef Votruba & Miroslav Čadílek)

Vydavatel: MS Press Brno

Vydáno 1996 pro DOS / Windows

Žánr: Vzdělávací hra

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Další vzdělávací multimediální program pro děti vytvořený ve spolupráci mezi Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, Besip (Bezpečnost silničního provozu - oddělení Ministerstva dopravy) a ÚAMK ČR (Ústřední automotoklub ČR), volně navazující na předchozí titul První Cesta Do Školy (1993). Tentokrát je cílem procvičit správné chování cyklisty v silničním provozu ve městě i mimo něj. 

Titul vyšel v kompilaci Dopravní výchova, která je na obalu CD datována k roku 1995, nicméně podle časových značek souborů se dá odvodit, že dokončen byl až v roce 1996. 

Hurá do města

Vybírání povinné výbavy

Jsme připraveni vyrazit

Ovládací panel

Naštěstí tu najdeme i vysvětlivky

Mapa města

Oproti svému předchůdci je hra rozsáhlejší a rozdělená na tři části - "cesta městem", "test" a "výlet na hrad". V každé za správné akce či odpovědi získáváme body do skóre, za špatné je naopak můžeme ztratit. 

"Test" se podobá tomu z autoškoly - náhodně se vylosuje deset otázek, každá se třemi možnostmi a musíme samozřejmě vybrat tu správnou. Tato část je nudná a hlavně poměrně obtížná vzhledem k tomu, že hra je podle manuálu určena dětem mezi 8 a 10 lety. 

Zbývající dvě části jsou daleko zajímavější a spočívají v jízdě na kole. Nejprve je naším úkolem bezpečně projet městem a dostat se na kurty, kde si chceme zahrát tenis. Než ale vyjedeme, tak musíme vybavit svoje kolo vším nezbytným, tedy budeme z šuplíků vybírat věci z povinné výbavy jako jsou různé odrazky, brzdy, helmu, atd. Poté můžeme vyrazit do ulic. 

Čekání na zelenou

Určování pořadí aut - tohle mají zvládnout malé děti?

Už zase!

Program kina

Policista řídí provoz

Svoji postavu ovládáme přes ovládací panel v levém horním rohu obrazovky. Postava vždy někam dojede a zastaví se, načež máme možnost danou situaci vyhodnotit a pomocí myši vybrat z různých možností. Lze využívat i dostupné klávesové zkratky, které si lze zobrazit kliknutím na "?" v ovládacím panelu. 

Můžeme ukazovat rukou směr naší jízdy, jet do zvoleného směru, dívat se do stran či dozadu či sesednout z kola a dát přednost. Zobrazit si lze mapu, na které je malým čtverečkem vyznačena naše pozice a také cíl cesty. V pravém dolním rohu panelu se zobrazuje naše momentální skóre, kdy začínáme s 50 body v první části a s 30 ve druhé. 

Reklama na investiční fond "Sláva za všechny peníze"

Z tohoto bych měl jako dítě trauma

Vezmeme to přes zámeček

Dopravní nehoda

Vytáčení čísel

Při své jízdě budeme řešit situace jako je správné odbočování, průjezd křižovatkou, dávání přednosti na přechodech pro chodce, chování cyklisty v parku a pěší zóně, reakce při dopravní nehodě, přejezd přes železniční přejezdy či předjíždění. Při nehodě musíme např. v telefonní budce vytočit správná čísla na hasiče, záchrannou službu a policii. 

Na křižovatkách občas dochází k situacím, kdy je nutné určit pořadí vozidel, ve kterém mají jet. Každé má pomocí barevné čáry naznačeno, jakým směrem se vydá. V těchto případech musíme brát v úvahu hlavní a vedlejší silnici, přednost zprava a zároveň odkud kam vozidlo odbočuje, což není úplně jednoduché pro dospělého řidiče a už vůbec ne pro osmileté dítě. Pokud určíme pořadí špatně, tak nás může auto srazit či způsobíme dopravní nehodu, což naprosto nepochopitelně místo opakování situace vede ke konci hry a musíme začít úplně od začátku. 

Předjíždíme pomalého cyklistu

Přes pěší zónu

Jsme u cíle!

Nudný a pro děti těžký test

Poslední část, vzhůru na hrad!

První část ve městě je zajímavá tím, že máme více možností, jak dojet do cíle. Na několika místech se můžeme rozhodnout jakým směrem jet, nicméně se občas stane, že nám hra jednoduše oznámí, že dále se pokračovat nedá a musíme se otočit a jet zpátky. Dá se dojet poměrně daleko a následně se vrátit až na začátek odkud jsme vyjížděli. 

Ve městě narazíme nejen na další jedoucí vozidla, ale také na chodce, kteří se vyskytují nejenom na chodnících, ale využívají také přechody a pokud jim zastavíme, tak získáme body navíc. Pokud chceme, tak se můžeme i zastavit u kina a prohlédnout si program, což je nepovinná činnost. 

Poslední část s cestou na hrad je více lineární, kdy lze jet v podstatě jen dopředu a potýkat se budeme hlavně s pomalými traktory a železničními přejezdy. Také se můžeme zastavit a doplnit tekutiny v občerstvení "Na mýtince". 

Video s průchodem hrou:

Táhneme se za pomalým traktorem

Pozor, vlak!

Tenhle řidič je velice neohleduplný

I zde je důležitou součástí profesionální český dabing, který je oproti zmíněné První cestě do školy (1993) kvalitněji nahrán, je stručnější a tolik nenudí. Byl opět nahrán v Brně, tentokrát jiným dabérem. Hráče doprovází na jeho cestě, poskytuje instrukce a na obrazovce s body také slovní zhodnocení. 

V případě že jsme něco minuli nebo nepochopili můžeme kliknutím na hlavu cyklisty v ovládacím panelu poslední komentář přehrát znovu. 

Hra končí tím, že dojedeme na hrad, vylezeme na hradby a odtud zamáváme. Následuje závěrečná obrazovka s přehledem dosažených bodů pro jednotlivé části a jejich součet. 

Hospoda... tedy pardon... občerstvení Na mýtince

Pivo nebo limonáda?

Hrad v celé své majestátnosti

Zamáváme

Bodové vyhodnocení

Verdikt: Vzdělávací hra, která zaujme zpracováním jízdy na kole. Nejzajímavější je první část ve městě, kde se můžeme dostat do různých situací podle toho kam se rozhodneme jet a jak se vygeneruje provoz na silnici. Vložený test jako vystřižený z autoškoly je ale nudný a pro děti příliš těžký. To stejné platí o nutnosti volit pořadí vozidel na křižovatce, kdy chyba vede nepochopitelně ke konci hry. Ve srovnání s předchozím titulem První cesta do školy (1993) jde ale o viditelný posun ve všech ohledech.

Hodnocení: 4/10